O výletu do Francie a Anglie

O Paříži, Eifelovce, Anglii, londýnském metru apod...

Včera jsem přijel okolo šesté z Anglie. Ještě teď jsem plný zážitků, tak si o tom trošku blognu, dokud to mám všechno v živé paměti..

1. den

Na místo odjezdu jsem přijel docela brzo a tak jsem si obtěžkán zavazadly skočil ještě k Mekáčovi na dva cheese. Po návratu jsem zjistil, že nemám největší batoh, což mě na jednu stranu potěšilo, ale představil jsem si taky hromadu věcí, které neměly tu čest se do něj vejít. V 16:25 jsme nastoupili do autobusu přivítáni příjemnou průvodkyní. Chvíli po odjezdu navazujeme konverzaci s druhou částí výpravy - se spolucestujícími Ostraváky. Hovor se točí převážně kolem letadel a později jsem se odvážil říct i několik vtipů o hornících :) Kolem 9 večer jsme projeli hranice do Německa. A mezitím co na videu běží Kokosy na sněhu, já se učím ostravské fráze a věty typu "to je dobré jak cip".

2. den

Ráno už jsme se "probudili" na francouzském území u nějaký benzínky. Chvilku na to jsme se dostali do Paříže, kde jsme vystupovali u Vítězného oblouku. Pak jsme šli kousek pěšky k Eifelovce, kolem níž bylo docela dost ozbrojených vojáků, nejspíš jakožto prevence teroristického útoku. Po zakoupení lístků jsme se dali do výstupu schodů. Do prvního patra to jakž takž šlo, do druhého už jsem se docela zadýchal, protože nejsem v tomto směru moc trénovanej. Do třetího patra jsme už naštěstí jeli výtahem. S kámošema jsme si užívali toho, že nám nikdo nerozumí, vykřikujíce sprosté věty na všechny strany. Z omylu nás vyvedla jedna Slovenka a od té doby jsme si už dávali pozor. Pak jsme šli k Notre Dame procházejíce kolem Louvru, do něhož jsme nešli, jelikož se to prý nedalo stihnout. Po shlédnutí této katedrály jsme jeli metrem na Mont Martre. Nemohu si to odpustit a musím napsat, že 1 litr minerálky tam stál 5 Euro. Po celodenní prohlídce jsme si to valili autobusem k hotelu F1.

3. den

Brzo ráno jsme odjížděli do přístavu Calais, kde jsme se nalodili na trajekt do anglického Doveru. Jelikož jsem nikdy předtím trajektem necestoval dělalo se mi z houpající jízdy docela špatně. Možná proto jsem ani nedojedl snídani, jež sestávala ze smaženého vajíčka, slaniny, chipsů a čaje. Na trajektu byly různé obchody, hrací automaty, kavárny apod. My jsme se usadili v přídi, kde jsme mohli pozorovat přibližující se anglickou útesovou pevninu. Po vylodění jsme jeli k doverské přímořské promenádě, kde jsme měli možnost namočit si boty, shlédnout mrtvého racka a nasbírat si oblázky. Po procházce k Doverskému hradu jsme jeli do Canterbury, kde jsme navštívili Canterburskou katedrálu a dostali rozchod. Prošli jsme si obchůdky se suvenýry a okusili jídlo u McDonalda a BurgerKinga. Zařekl jsem se, že do toho druhého podniku už nikdy nepůjdu. Ve večerních hodinách jsme dojeli na jedno parkoviště v předměstí Londýna, kde jsme počkali na příjezd rodin, které nás později ubytovaly. Pro mě a Ádu přijela jedna starší paní, která nás dovezla k ní domů na Orchard Avenue. Večer nám ukázala náš pokoj a k večeři nám připravila pizzu. Kromě skutečnosti, že do sprchy se chodilo přes její ložnici, to docela ušlo.

Doverský hrad

4. den

Asi kolem 8 hodiny ráno jsme nasedli do autobusu a jeli do Londýna. Cestou jsme přibrali paní Burke, s níž jsme kroužili kolem Hyde Parku a ona nám přitom povídala o různejch památkách (Big Ben, Houses of Parlament, Buckinghame Palace apod.) Pak jsme dojeli k velkému ruskému kolu London Eye, z něhož jsme měli krásný výhled, ale jelikož jsme předtím byli na eifelovce, tak nám 135 metrů přišlo docela dost nízko. Ještě ten den jsme navštívili muzeum voskových figurín Madamme Tussauds, kde jsem se vyfotil s Bushem, Einsteinem, Beatles a mnoha dalšími slavnými osobnostmi. V tomto muzeu byly různé atrakce, planetárium a strašidelná procházka mezi zoombies, kde některé figuríny byly živé. Tito živí herci strašili návštěvníky, a otravně každého pronásledovali, nepříjemně mu mávali před obličejem rukama, a vydávali přitom divné zvuky. Jednoho herce jsem se dokonce lekl tak, že jsem mu omylem reflexivně dupl na nohu. Nejsem si jist, jestli slyšel moje "sorry", tak bych se mu chtěl touto cestou moc omluvit. Nejvetší sranda však byla, pokud jste si taky zkusili hrát na voskovou figurínu. Stačilo si na chvíli někam stoupnout, nehýbat se, dívat se do jednoho bodu a kolem vás se po chvíli hromadili návštěvníci, kteří přemýšleli jestli jste, nebo nejste z vosku. Ve vhodné chvíli stačilo vybafnout a bylo o srandu postaráno. Večer jsme se zase vrátili do hostitelských rodin, k večeři jsme měli nějaké maso a jakousi bramborovou mřížku.

Tower Bridge

5. den

Tento den jsme strávili návštěvami různých vzdělávacích záležitostí - ve Windsoru procházka k nejstarší chlapecké soukromé škole v Etonu a návštěva univerzitního města Oxford, prohlídka Christ Church Cathedral a jídelny (místo filmování Harryho Pottera). Před Christ Church College jsme potkali nějaké dva Čechy, kteří přijeli do Anglie za prací, pokecali jsme a shodli se na tom, že jsou tu pěkné asiatky a Angličanky jsou podle jejich slov vesměs těžkotonážní víly. Večer nás čekal poslední den v hostitelské rodině, k večeři byly rybí prsty.

6. den

Do této doby bylo počasí opravdu vydařené, ale poslední den v Anglii nás čekalo jejich typické počasí. Ráno jsme se rozloučili s paní Kerr a jejím synem a odjeli jsme za dalšími památkami. Navštívili jsme hrad Tower, kde jsme viděli korunovační klenoty, pak jsme jeli londýnským metrem na Trafalgar Square. Atmosféra v londýnském metru nebyla zdaleka taková, jakou jí líčí v českých médiích. Před vstupem do metra stáli sice 3 policisti, ale žádné problémy nikomu nedělali, metro nebylo vyprázdněné a cestující nevypadali vystrašeně z možného teroristického útoku. Z Trafalgar Square jsme se vydali přes Picadilly Circus do Soho a China Town. V China Town jsme shlédli neuvěřitelné vystoupení pouličních kouzelníků, kteří nechávali levitovat mince a prováděli opravdu neskutečná kouzla s kartami. Pak jsme se vrátili do autobusu a kolem desáté jsme už zase pluli trajektem přes La Manche. Na trajektu jsme pokecali s patnáctiletými Němkami, navzájem jsme si zazpívali národní hymny a pak už jsme mířili zase stejnou trasou do České republiky.

Komentáře:

[1] dominika | berunka95@seznam.cz | Homepage | 2008-02-26 23:01:10

Ahoj naše škola taky jede do anglie a tak bych sem se tě chtěla zeptat jestli by si mi na meila nemohl poslat foto kde ste fšude byli...sem dosti zvědavá a at se připravím psychicky

Jméno:
Email:
Homepage:
Text:
Opište: